20. 9. 2014

Jefferson Bass - Oltář v jeskyni, Z masa a kostí, Ohnivá past

Originální název: Carved in Bone, Flash and Bone, The Devil's Bones
Rok vydání jednotlivě: 2006, 2007, 2008
Rok vydání omnibusu v ČR: 2012

Omnibus detektivek od dvojice Jona Jeffersona a doktora Billa Basse, autorů knihy o světově proslulé výzkumné "laboratoři" známé jako Farma mrtvol nebo Umrlčí farma, jíž je doktor Bass zakladatel, a už zde uvedené detektivky Kosti zrady, obsahuje tři díla propojené prostředím i postavami. Všechny na sebe navazují a předchází Kostem zrady a ve všech jde opět o napínavé čtení plné zajímavostí z Bassova oboru - soudní antropologie, i z kriminalistiky, neboť se zjedná o vyšetřování tří případů, při nichž asistuje policii, FBI a TBI doktor Bill Brockton, literární obraz Basse samotného, jeho postgraduální studentka Miranda a dobrý přítel Art Bohanan, odborník na otisky prstů a později na násilnické pedofily. A stejně jako v Kostech zrady, i tady ho pomoc policii při řešení vražd dovedla do nejednoho smrtelného nebezpečí či společenského ohrožení. A abych se v tom nezamotala, stejně jako u každého omnibusu, i tady popíšu každý příběh zvlášť (i když jen velmi povrchně, neboť jsou všechny docela dlouhé a velice propracované), protože všechny jsou sice propojené a odehrávají se hned po sobě, ale každý má také něco zvláštního do sebe.

V prvním s názvem Oltář v jeskyni je doktor Bill Brockton povolán, aby přijel do malého horského městečka Cooke pomoci s vyšetřováním nalezené mrtvoly. Místní šerif se svým zástupcem ho zavede do těžko přístupné jeskyně, kde leží tělo už roky mrtvé ženy, Bill si ji pak odveze do laboratoře na univerzitě a se svou asistentkou Mirandou začne pracovat na zjištění identity. Bohužel se mu ale podaří dojít pouze k tomu, že děvče bylo těhotné, a že má u sebe vojenské známky jiného obyvatele městečka, který však otcem dítěte není a ženu neviděl od odjezdu do Vietnamu. A tím by to pro Billa také mohlo skončit. Určil stav, věk, způsob a dobu smrti, a o zbytek se měla postarat policie, ale to by nesmělo jít o vědce, který je do pomáhání spravedlnosti tolik ponořený. Začal proto pátrat po dalších lidech, kteří by o ní mohli něco vědět, a na vlastní pěst jen s přítelem kriminalistou Artem shromažďovat další důkazy.

Jenže jak postupoval stále dál a nořil se stále hlouběji do spletence vztahů a svérázné mentality městečka Cooke, nejen že přihlížel kohoutím zápasům, byl unesen někým, kdo se později ukázal jako spojenec, a musel se vypořádat s vloupáním do laboratoře, ale dostal se i do smrtelného nebezpečí, když zjistil, že mu šerif zatajuje podstatné okolnosti, když někdo odpálil vchod do jeskyně, v níž pátral, když se setkal s odvrácenou tváří místní policie, a když konečně pochopil, o jaký smutný dávný příběh jde a neodolal, aby se nepokusil vyslechnout jeho aktéry sám.

Tento příběh se navíc dá brát jako úvodní, protože je v něm nejvíc vysvětleno jak vznikla farma a co se v ní děje, a také se v něm nejdůkladněji čtenář seznamuje s dalšími postavami, především s Artem, Mirandou a později důležitou Jess Carter, soudní lékařkou, Billovou kolegyní a kamarádkou. Dost mě také zaujalo, že kromě samotné antropologie věnovali autoři prostor i jiným kriminalistickým oborům, tady hlavně daktyloskopii, vysílali Billa na samostatné pátrání, při němž čtenářům zprostředkoval i maloměstský život v Tenessee, a zapletli ho do federálního vyšetřování, takže odhalili existenci různých regionálních odnoží FBI a postup při zločinech páchaných lidmi v uniformě. Krom toho se také zabývali Billovým osobním životem a jeho truchlením nad dva roky mrtvou ženou, což mu sice nijak neznepříjemňovalo práci, ale přibližovalo to jeho osobu čtenářům.

A případ samotný byl stejně tak zajímavý a vůbec ne zamotaný, což je další plus, které musím spisovatelské dvojici přiznat. Jejich případy nejsou složité a rozuzlení působí naprosto přirozeně. I když tady byl příběh stojící za těhotenstvím a vraždou velmi smutný, zvlášť, když se oběti ani nemohlo dostat toho zadostiučinění, že by ji řádně pohřbili. A nebyl zamotaný ani ve chvíli, kdy do něj vstoupilo ještě jiné tělo, jehož pitvu musel Bill napravovat, a které se několikrát prolnulo dějem.
Přesto mi přijde trochu odtržený od zbylých dvou, protože se tu všechno naprosto uzavírá. Všechny postavy se objeví ještě znovu, ale nevypadá to, že by nějak měly pokračovat v tom, co se tady událo.

V druhém příběhu, Z masa a kostí, už se totiž zdá, že je vše, co se stalo, zapomenuto. Bill se konečně dostává přes smrt své manželky a s Jess vyšetřují případ zavražděného muže nalezeného v dámském oblečení. Na jeho farmě mrtvol tedy připraví obdobnou scenérii, aby zjistili, kdy byla skutečná vražda spáchaná, a protože Jess je stejného ražení jako on, zaplují při vyšetřování do místní LGBT komunity, do hledání násilnických pedofilů a rozložených rodin, což je nakonec dostane na stopu identity oběti i jeho vraha, a nakonec spolu stráví vášnivou noc, která by měla být znamením hlubšího vztahu. Jenže pak je Jess nalezena mrtvá a z její vraždy je obviněn Bill, protože vrah se snažil, aby veškerá vodítka ukazovala na něj. A Bill se tak znovu ocitá v ohrožení - je zdiskreditována jeho práce, zničený jeho osobní život a především mu hrozí trest smrti, a nasadí proto všechny páky k tomu, aby pomohl dopadnout skutečného pachatele. A kdo jím je je pro něj velké překvapení, protože na rozdíl od původní vraždy, za tou Jessinou stála pomsta daleko přízemnější a nepochopitelnější.

V tomto příběhu tedy hlavní případ ustupuje do pozadí. Snaha dopadnout vraha původní oběti je celkem pochopitelně téměř zapomenuta, když Billa obviní z vraždy. Navíc se ukáže, že i tato vražda má za sebou hodně smutný a mrazivý příběh, kdy se patrně nikdo vrahovi zase až tak moc nediví. Všechno se však soustředí na Billa a z původního prostředí kriminalistů, laboratoří a dohadování s federálními úřady je najednou vhled do právničiny, do mediální manipulace, vazební věznice, falešných důkazů, Bill se náhle musí spojovat s lidmi, které dřív téměř nenáviděl, musí podstupovat tiskové konference a utíkat před hladovými novináři, bojí se ho vlastní vnoučata, celý svět stojí proti němu a on zjišťuje, že být opravdu nevinný je skoro těžší, než se za nevinného jen vydávat.

Myslím, že proto se mi tato část líbí nejvíc. Postupné dokazování, že on Jess nezabil, i když se jiný snažil perfektně nastrčit všechny stopy, bylo velmi napínavé. Také dopomohlo k "obrácení na víru" jeho právníka, neboť po všem, čím spolu prošli, se najednou rozhodl vykašlat na obhajobu těžkých zločinců a opravdu pomáhat lidem, což byl drobný, humorně vážný zvrat, který všemu napětí a smrtelnému nebezpečí na konci dodal odlehčený a lidský náboj. Navíc mě zaujalo, že i když tady prakticky neměly žádnou zvláštní úlohu, objevily se některé postavy z předešlé části - nový šerif Jim a svérázný Waylon, jež jsem si oblíbila. A stejně tak mě zaujalo, jak autoři šikovně najeli na problematiku zneužívání dětí, i když ještě nešlo poznat, že se toho případ týká také.

A pak přišel třetí příběh, Ohnivá past. Bill je sice očištěn, vrátí se na univerzitu a zkoumá případ uhoření v autě, vlastně rafinovanou zištnou vraždu, ale Jessin vrah uteče z vězení a on se proto jen těžko soustředí na práci a musí čelit nebezpečí snad ještě horšímu, než bylo falešné obvinění, protože mu stále usiluje o krk. A dost nevybíravými způsoby. Někdo totiž znovu přepadne laboratoř a pokusí se zabít jeho asistentku Mirandu, Bill začne vraha vídat v každém stínu a vrahova horečná snaha dostat, co chce, zajde tak daleko, že se několikrát falešně domnívá, že má před sebou jeho mrtvé tělo, a to jen proto, aby sám stanul v ohnivé pasti, z níž se buď pomocí neuvěřitelného štěstí dostane ven, nebo skončí jako kostry, která sám tak dlouho zkoumal.

Ač se zde tedy objeví nový případ, a ne jeden, protože Billův bývalý právník ho požádá, aby prozkoumal podezřelé ostatky jeho tety a Bill odhalí vskutku monstrózní podvody jednoho krematoria (které mi strašně připomínají jinou knihu, ale nemůžu si ani za nic vzpomenout, kde už jsem četla o odhazování těl místo jejich řádného zpopelnění, nebo to byl díl CSI?), znovu velmi brzy nastoupí známé napětí a strach o život pomocí fíglu, který se zdá na tak dobré autory až podivně klišoidní. Jenže ve skutečnosti je tahle jinde ubohá spisovatelská snaha vzbudit zájem perfektně zvládnutá a mně se moc líbilo, jak už se několikrát všichni uklidňovali, že vrah zemřel, ale pak jen znovu přicházeli na to, že to byla past, že to bylo nastrčené a znovu propadali panice. Spolu s tím pak čtenář stále nevěděl, jestli teď už věřit, nebo zase čekat doslova bombu. Kvůli tomu jde hlavní případ do pozadí ještě víc než ve Z masa a kostí, ale moc to nevadí, je totiž úměrně tomu zvolený a svou jednoduchostí tak důležitější věci týkající se Billa nepřebíjí. 

Takto vyváženě je to přitom zvládnuté ve všech třech příbězích. A stejně tak nijak zvlášť nevyčnívá fakt, že Billovi v každém šlo o život, a že zvlášť tady jen tak tak vyvázl. Docela dobře to všechno vyrovnává i ukázání Billových slabých stránek, poměrně rozsáhlý rozbor jeho práce, takže se spousta stran věnuje antropologii, historii tohoto oboru a kriminalistice, a také obliba v popisu okolí, což třeba já nepovažuji za moc důležité, ale spousta autorů, včetně Basse a Jeffersona, tím podporuje jasnější představu čtenářů. Neměla bych tedy absolutně žádné výhrady, protože celý omnibus jsem sfoukla za chvilku a trochu jsem i litovala, že ty nejzajímavější scény, tedy očišťování Billovy pověsti, konflikt evoluce a kreacionismu a odkrývání podvodu krematoria, už končí.

Něco ale vytknout musím, a to je práce překladatele. Nebyla totiž zrovna bezchybná a několikrát se mi podařilo nabýt přesvědčení, že kvůli několika významům různých anglických frází dostala česká podoba na frak. Například silně pochybuji, že na snímání jednoho otisku smíchal Art v laboratoři v kádince 50 KUBÍKŮ violeti a 200 KUBÍKŮ peroxidu. Kubík je totiž metr krychlový. Dovedete si představit, kolik je to tekutiny? Nebo hlavní důkaz, že Bill ve své dodávce mrtvolu Jess nepřevážel, má být skleněná střecha u natočené dodávky, kdežto ta Billova ji nemá. Prý tento doplněk, který na pásce vypadá jako SKVRNA NA STŘEŠE, nechtěl. Takže pokud jde o skleněnou skvrnu na střeše, mám dojem, že překladatel ještě neslyšel o střešním oknu. Jinak si nedovedu představit, že by v případě dodávky, v níž se převáží těla, kdokoli uvažoval o skleněné střeše. Vlastně ani nevím, že by existovalo auto se skleněnou střechou. A takových kiksů jsem našla víc a je to škoda, protože autoři jsou skuteční detailisté a přišlo mi, že nic na stránkách svých románů nenechávají náhodě.


Mé hodnocení:




Žádné komentáře:

Okomentovat