Konečně přináším druhou část fotek z připomínky prvních a posledních dnů druhé světové války na Šumavě, konkrétně na Kvildě. Ovšem teď, hlavně proto, že už šlo do tuhého, bylo představení o něco zajímavější. Jen některé fotky, abych je nevydávala za svoje, jsou od mého bratra. Nevím přesně které, ale patrně to budou ty z větší výšky a s menším množstvím překážejících lidí před námi, protože bratr si s sebou vzal i stativ, a když zjistil, že mu v tom sněhu blbě stojí, držel ho v ruce a fotil nám nad hlavami. Jako obrácená selfie trojtyčka.
Zde se zatím účastníci připravují a přijímají poslední pomazání instrukce.
Do vesnice, kterou na konci války Němci údajně opustili, přijeli konečně Američané. Bohužel nevěděli, že je to past, a že padli do rukou Němcům, kteří nezmizeli tak docela úplně. Jediný, kdo zmizel, byli místní, kteří už měli všeho po krk.
Zajatí Američané. Mezi nimi je i náš příbuzný. Mimochodem druhá půlka toho stanu, kam je vedli, sloužila jako ukázka polní nemocnice a posedávali tam doktoři a sestry. Nějaké dítě vedle mě v tuhle chvíli zvolalo: "A oni je teď budou léčit?" Ano, teď je budou... léčit.
Jenže úspěch Němcům nevydržel dlouho. Do vesnice vtrhla i druhá strana a začalo se střílet.
Byli i nějací padlí.
Zatímco v pozadí stojí už definitivně zajatá německá jednotka, jejich nejvyšší důstojník si v poklidu fotí. To jsou poměry, tohleto.
Žádné komentáře:
Okomentovat