10. 4. 2017

Thomas Harris - Hannibal

Originální název: Hannibal
Rok vydání: 1999
Rok vydání v ČR: 1999

Tuto knihu jsem si pořídila od jedné blogerky (před drahnou dobou, ale jak říkám zas a znova, jsem prudce aktuální), i když dobře znám film natočený podle ní. Nevadilo mi, že mě nemá čekat překvapení. Nejvíc ze všeho jsem se těšila, až zase nahlédnu do záhadné mysli doktora Lectera a přečtu si děsivý popis jeho i těch více nevinných činů. To jsem totiž ještě nevěděla, že mě jedno velké a šokující překvapení čeká - tato kniha totiž končí jinak než film Hannibal a opravdu jsem na to vyvalila oči.

Na počátku vlastně ale ještě není zjevné ani to a ani fakt, že by se měla Hannibala nějak týkat. Clarice Starling, zvláštní agentka FBI, je vláčena špínou, i když v podstatě nic špatného neudělala, kvůli nevyvedenému drogovému zátahu. A jen sem tam je s jejím jménem spojeno jméno Hannibala Lectera, velice nebezpečného zločince na útěku. Jenže už je také na útěku několik let, a i přes vehementní snahu bezpečnostních složek různě po světě stále uniká. 

Teprve Mason Verger, přeživší oběť doktora Lectera, sám monstrum, jemuž doktor snědl obličej, a tak teď leží připojený na přístrojích a nemohoucí, se mu dostane na stopu v italské Florencii, kde se spojí s místním policistou. A když získá nezvratný důkaz, že podezřelým je opravdu obávaný doktor Lecter, vymyslí plán jak ho unést a vykonat pomstu. Jenže to se nepovedea Hannibal kanibal se vrací do Spojených států.

Tyto italské události pak nenechají chladnou ani FBI a především Clarice rychle dojde, co se doopravdy stalo. A i když má s doktorem Lecterem velice zvláštní vztah a on se z nějakého důvodu zdráhá jí ublížit, naopak se ozve vždy, když je v úzkých, na první pohled s podporou, na druhý pohled snad se zalíbením v jejím utrpení, je odhodlaná dostihnout ho a zavřít. Navzdory snaze jejích nadřízených připsat veškeré body sobě a házet jí klacky pod nohy, navzdory Masonově snaze Lectera najít a umučit. Právě to ji naopak pohání dál. Netuší však, že nezůstane u mocenského pletence vyšetřování, předpisů, interního politikaření FBI, úplatků a prodejných hodnostářů, že všechno neskončí přestřelkou před rypáky hladových prasat, ale že její místo na světě je určené pro někoho už dlouho postrádaného.

To mě šokovalo nejvíc, konec, o němž jsem nevěděla. Fascinoval mě a zhnusil stejnou měrou, balancovala jsem mezi rozhodnutím, jestli šlo o celkem dobrý nebo katastrofální závěr, a dosud jsem se nerozhodla. Tak brilantní nápad autora to byl. Ovšem není jedinou věcí, jakou na knize oceňuji.

Vím, že mnoho fanoušků, hlavně fanynek, Hannibala zbožňuje, především po jeho filmovém zrození s obličejem Gasparda Ulliela. A že jeho popisovaný vkus, vytříbený jazyk, znalosti, vystupování a vůbec chování k ostatním, které může nesnášet, můžou mu přijít odporní a může je chtít zabít, ale málokdy vůči nim upustí od své distingované mluvy, uchvátí. Je to obdivuhodné. Jenže on obdivuhodný není. Pod tím vším občas probleskne něco děsivého. Třeba ve chvíli, kdy olizuje volant, na kterém cítí vůni Clarice. Ou. Kdy svou masku poruší brutálně odporným usazením protivníka. Samozřejmě chvílemi, kdy vraždí. A především chvílemi, kdy lze poznat, jak nic z toho, co v kontaktu s druhými dělá, není myšleno lidsky, ale jak si tím pouze hladí vlastní ego a oni jsou pro něj póvl. Všichni. I Clarice musel pod drogami přeprogramovat. To je na něm možná to nejděsivější.

Docela příjemné potom bylo i členění knihy, která se dá rozdělit na tři etapy - počátky s Clarice v USA, Lecterovo "dobrodružství" ve Florencii a katarze opět v USA. To všechno přitom propojuje Mason Verger, další monstrózní charakter, a to nejen vzhledem, ale také tím, co se skrývá pod fasádou (když se ukázalo, proč doopravdy umožňuje malým dětem hrát si na jeho farmě, byla jsem velice zhnusená) a jeho pečlivé plánování brutální pomsty za to, co mu Lecter udělal. A jeho sestra, která vedle toho táhne malý, osobní příběh. I ten mě zaujal a klidně bych o něm zjistila víc, hlavně proto, že spousta věcí okolo probíhala jen náznakově a především v závěru bylo trochu komplikované si uvědomit, co se s ní vlastně děje.

Trochu méně nadšeně jsem z Florencie. Bylo totiž až bolestivé sledovat jednání konstábla Pazziho, vědět, že se řítí k neúspěchu a vidět, jaké chyby dělá. Dílem kvůli své nenasytnosti, dílem kvůli naivitě většiny "nováčků" jednajících s Lecterem. Vůbec každé drobné odhalení toho, co je Lecter, bylo trochu překvapením a bořením jednoduššího obrazu vytvořeného hlavně slavným filmem Mlčení jehňátek. Ani nevím, jestli jsem si o něm tak komplexní obraz mohla udělat při čtení předlohy a jestli jsem někdy pochopila, co v něm je. Ale spíš ne, protože teprve Hannibal se doopravdy zabývá Lecterem. Není v něm žádný vedlejší zločinec (nepočítáme-li Masona, jehož příběh se ale odvíjí kolem Lectera) a všechno se soustředí jen na známého kanibala. Dokonce i machinace uvnitř FBI, jež mě zajímají, tentokrát vadily a spíš překážely. Chtěla jsem číst víc, vidět ho lépe, poznat tu pravou, šílenou stránku, a zároveň ji nevidět vůbec, protože byla odporná a ke vzdělanému doktorovi na úrovni se nehodila.

To je podle mě znak dobře napsané legendární postavy ze záporného spektra. A jestli jsem vedle toho věděla nebo nevěděla, jak dopadne pokus o pomstu s divokými prasaty (opět něco ohromně brutálního a pro ty, kdo se jím prokousávají poprvé, také ohromně napínavého) už proto nebylo tak důležité. A co byla jen třešnička na dortu? Pasáže psané vypravěčem přímo pro čtenáře. Kde oslovuje čtenáře jako průvodce skupinu diváků. Napoprvé mi přišly trochu divné, ale zvykla jsem si, a když mi je v hlavě začal číst tichý hlásek, který jako by vyprávěl lidem krčícím se s ním za oponou a sledujícím Hannibala, zatímco reálně hrozí, že si jich všimne, úplně jsem otočila. Natolik, že překladateli odpouštím opětovné motání masových a sériových vrahů.


Mé hodnocení:

Žádné komentáře:

Okomentovat