Originální název: The Silence of the Lambs
Rok vydání: 1988
Český překlad: 1992
Příběh psychiatra Hannibala Lectera zná spousta lidí díky zajímavému snímku s oscarovým Hopkinsem. Kanibalistického doktora v něm zahrál skvěle, a to i v pokračování. Tato kniha je ale předlouhou filmu, a tedy některé věci rozvíjí mnohem víc, doktoru dává víc prostoru než čtvrt hodiny celkem, a také obsahuje hrubou pojmologickou chybu, která sice není závažná, ale dokázala mě naštvat už po prvních deseti stránkách. Což se jiné knize dosud nepodařilo.
Nejdřív ovšem, pokud někdo neví, o čem to vůbec je?
Hlavní postavou je Clarice Starling, studentka akademie FBI. Tu si vybere agent Crawford, šéf FBI v Quantiku, aby vyslechla uvězněného Hannibala Lectera. Jak je ale známo, s Lecterem se v podstatě nedá spolupracovat, je schopný využít i tu nejnepatrnější možnost k útěku, nebo alespoň k tomu, někomu ublížil. Clarice tak vstupuje do neznámého vesmíru, kde bude muset použít všechno, co se kdy naučila, ale také to zásadně přehodnotit. Lecter se však začne ke Clarice chovat úplně jinak, začne s ní mluvit, dokonce jí dávat požadovaná vodítka k případu "Buffalo Billa", což je přezdívka sériového vraha unášejícího a vraždícího mladé ženy, o němž by Lecter mohl něco vědět, neboť jeden z jeho pacientů se s "Billem" znal.
Clarice je ale zatím jen studentka a přísná disciplína akademie jí nedává příliš času. Musí se učit na zkoušky, trénovat, chodit do školy, jenže zároveň touží dopadnout vraha a přede všemi se blýsknout. A tak se vydává na místa, kam ji Lecter posílá, nachází střípky důkazů, nakonec ji Crawford přibere k vyšetřování a ona tančí na tenkém ledě, když je unesena senátorčina dcera a ona musí balancovat mezi politikou, mateřskou láskou a opatrně volenými slovy při setkání s psychopatem. Stále je totiž jediná, které Lecter dává pravdivé informace a s kterou si nehraje. Pokud tedy je možné považovat šifrované náznaky za nehraní si. Clarice se tak s jeho pomocí dostává do psychiky "Billa" a nakonec i k prahu jeho domu.
Během této nesnadné pouti s mnoha slepými místy se ale v knize objevují i kapitoly "Billa", když unáší svou poslední oběť, když ji drží, snaží se provádět svou zvrácenou touhu a také přemýšlí. A autorovi se zde povedlo docela skvěle obsáhnout jeho nemocnou mysl a jeho chování. K tomu Lecter nejen, že se pokouší pomoci Clairce odhalit takovou mysl, odhaluje totiž i její, která je, stejně jako mysl každého člověka, pokřivená jejím subjektivním světem, a prozrazuje tak o ní spoustu věcí, díky nimž jsem konečně pochopila, proč by měla jehňátka mlčet. A spolu s tím trochu poodkrývá i roušku k vlastnímu já.
Kromě těchto stěžejních psychických linií, do nichž se čtenář noří buď pomocí autora nebo pomocí Lectera, jde ale i o normální vyšetřování vedené FBI. O zajímavý exkurz do toho, jak to u FBI chodí. Tedy chodilo v době, kdy byla kniha psána. Jednak jsem se dočetla spoustu věcí o studiu "na agenta" a o tom, jak funguje americká justice, a jednak spoustu postřehů o vyšetřování samotném. Protože kromě zvláštního vztahu s Lecterem a jeho vodítek postupují Clarice i policie podle důkazů a lze sledovat i jejich přísně exaktní cestu.
V tomto ohledu se Harrisovi kniha dost povedla. Dokázal přinést pohled na jedinečnou osobnost Hannibala a zakomponovat ji do detektivního románu s cílem najít dalšího narušeného člověka. V jedné knize se tak setkávají dva těžcí psychopati, každý je jiný, každý stojí v podstatě na jiné straně a oba dva by sami o sobě vystačili na jednu celou knihu. Dostat je ale do stejného příběhu, to opravdu chtělo dávku schopností, zvláště, když ani jeden není hlavní postavou a hlavní postava potřebuje spoustu místa i pro sebe a pro svoje nitro. Přitom zvládl udržet docela stabilně nerozebíhající se styl a dát všemu přiměřený prostor, tedy ani jednu linii příběhu zbytečně nenatahovat, ani s ní nezabíhat do nepotřebných krajností. Zkrátka držet se hlavního děje.
Nezvládl ale jednu věc a ta mě štve. Dotazník, který Clarice měla doručit Lecterovi, byl údajně o masových vrazích. I oni o něm pořád mluvili jako o masovém vrahovi. Jenže to je chyba! Jednak laický rozum říká, že masový vrah zabije hodně lidí najednou, masu lidí, sériový postupně, ve vražedných sériích, a jednak i definice FBI, kterou jsem si k tomu účelu našla, mluví v neprospěch Harrise. Nevím, jestli to špatně napsal on, nebo za to může překlad, ale všude, kde kniha mluví o masových vrazích, mají být sérioví. I podle FBI samotné a skutečné.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat