Být na brigádě v úplně obyčejné fabrice s úplně obyčejnými lidmi, kteří mají mnohdy horkotěžko výučák, je vždy pramenem spousty vrtění hlavou a námětem pro spoustu článků. To, že se týden v kuse dokáží bavit pouze o tom, co Bartošová a co bylo v televizi, budiž. Vypnu a přemýšlím si o svém. To, že událost roku jsou pro ně Babovřesky, o tom už jsem psala. Ale další inspirací mi bylo to, co jsem začala vídat, když se ráno trochu oteplilo. V hale je tam totiž vážně horko, a tak většina lidí nosí tříčtvrťáky a tílka. Nic proti. Je to fajn. Není problém. Ale když jim z toho leze kožich?
Nemluvím o chlapech. Fakt nemusím do hlaďoučka vyholené hrudníky a přímo nesnáším oholené mužské nohy. Na zbytku těla nemusí mít medvědí srst, ale jinak mi to nevadí, a o tom, že by byly vousy neslušivé, jsem se zatím přesvědčila jen u několika málo jedinců. U zbytku spíš o opaku minimálně se strništěm. Ale co ženy?
Předně - mě docela otravuje holení. Nejsem taková, že musím být vždy perfektní, mít drahou manikúru, falešné nehty, druhý obličej, tunu laku na vlasy a vyholené každé místečko na těle. Falešné nehty nesnáším, manikúru si v posledních pěti minutách na brigádě dělám vystřelovacím nožem, vlasy slepené lakem jsou mi nepříjemné, a když se mi nechce holit nohy, nosím pár dní dlouhé kalhoty, než se nudím natolik, abych to napravila. Navíc znám i jednu blondýnku, která si je neholí, protože to na ní na první pohled není vidět. Ale jsou i extrémy.
Vážně neodsuzuju nikoho, kdo se nechce holit. Nemusí. Ale proboha, ať to potom neukazuje!
Je tu případ, kdy si jedna žena zásadně neholí nic. Nevím, jestli s tím někdy prostě sekla, nebo to tak praktikovala vždy, ale neholí se. Kdyby nosila kalhoty, nikdo si toho ani nevšimne. Ale ona nosí krátké sukně! Nosí krátké sukně, z kterých jí koukají dvě nohy pokryté hustým hnědým kobercem. Pardon, ale tohle je fakt nechutné. Když k tomu pak ještě přidáte roští v podpaží a na to tílko, což je, z nějakého nepochopitelného důvodu velmi časté u starých školních kuchařek, patrně k dokreslení hororové atmosféry nevalné školní kuchyně, stává se z nechutného prostě blivajz ženská. A ne, opravdu nechápu, jak se chlapům může něco takového líbit. Navíc tady nemluvím o několik dní starém "porostu", protože někdo má fakt tu smůlu, že si dá v koupelně práci a ráno aby proceduru opakoval (fakt mě to se*e), ale o nikdy neprovedeném zásahu.
Něco jiného je také případ, kdy jsou ty otravné chloupky jemné a skoro neviditelné nebo jsou to jen takové "symbolické trsy", které se nikde nevystavují. A nebo minisukně a zapomenuté koleno či stehno. Ale jakmile to roste až moc, za což člověk prostě nemůže, měl by se kultivovat. A to alespoň tak, aby to nečouhalo z oblečení. Protože to s tím kobercem čouhajícím ze sukně, co potkávám každé ráno, to není hezký pohled. Sem potom přidejte ještě knírek nad horním rtem a příklad naprosté odevzdanosti je na světě.
A opovažte se tvrdit, že každý nemá čas se o sebe starat. Já se o sebe taky zrovna nestarám a tohle zvládám. Jakmile má čas se umýt, těch pár tahů žiletkou snad není tak obtěžující. Jakmile má čas se učesat a udělat si culík, dokonce zajít si ke kadeřnici na přeliv, má čas vzít pinzetu na pár chlupů z obočí. A se strojkem to pár dní vydrží dokonce i nám, kteří trpíme tryskorůstem. A jakmile tohle některá udělá, je z blivajzu zase hezká ženská. Jenže tady nejde o čas nebo prostředky. Tady jde o neochotu. A jakmile kdokoli nechce, ať se za a) nevylmouvá, že to nejde, a za b) neukazuje svou izolační vrstvu úplně stejně, jako by nehubený člověk neměl předvádět síťovaný top nebo chlap minikalhotky. U všeho něco tak nějak přebývá.
Žádné komentáře:
Okomentovat