5.5.13

Plzeňské slavnosti svobody - Convoy of Liberty 1

Pro lidi, kteří mají fóbie z davů, vážně nic moc. Bylo jich tam hodně. Stovky jen na Sadech, nepochybně tisíce lidí celkem. Původně jsem chtěla vyrazit po desáté, jít na chvíli do kavárny a v jedenáct jít na Sady, ale ouha. Lekla jsem se, že po desáté už nepustí žádnou tramvaj, když od půl jedenácté měla být celá Klatovská neprůjezdná, takže jsem vyrazila před, a dobře jsem udělala. Od desíti jsem se potloukala po Sadech a zhruba v půl jedenácté si urvala skvělé místo hned u silnice (skvělé, kdyby mi ten anglicky hovořící kluk vždycky nenacpal foťák nebo ruku do výhledu vždycky, když jsem chtěla fotit já), a asi další hodinu jsem čekala, než se konvoj dostane až tam.

Tu hodinu jsem trávila pozorováním davu, který neustále rostl a rostl, a hlavně jsem si říkala, proč tak strašně moc žen nezná jiné boty než sportovní botasky, aniž by sportovaly, a proč jsou někteří schopní vyběhnout na ulici jen tak v teplácích. Ale to je teď vedlejší. Konečně se totiž na kopci nad Sady objevili první vojáci a první vozy. A potom už kolem nás projížděl nekonečný konvoj dalších a dalších vojenských vozů, českých, amerických, britských a dalších vojáků včetně hudebního doprovodu jako byli například dudáci v kiltech, jeepy, motorky, kola, náklaďáky a samozřejmě "tanky a transportéry", jaké neumím pojmenovat. Na některých při tom neseděli jen vojáci, ale doboví civilisté. (Ovšem už méně se mi líbilo, že si tam ti dotyční posadili kamarády nebo příbuzné v lesklých ultramoderních bundičkách a nesmrtelných modrých džínách a v jednom jeepu dokonce seděly paničky v minisukních s psékem v náručí, to jako teda ne.) A pak taky veteráni, kteří nadšeně mávali, zastavovali, podávali ruce (když už jsem byla v té první řadě, u generála Štandery jsem taky neodolala a přidala se) a někdy dokonce rozdali vlaječky dětem.

Fotek jsem pořídila opravdu hrozně moc (146) a všechny vám sem nedám. A pokud alespoň část, určitě ne najednou. Opět jsem neměla foťák, pouze mobil, ale i tak si myslím, že nejsou k zahození. Zvlášť, když zůstanou v malém měřítku. Kdybych měla foťák, vyfotím vám i první okamžik, když se objevili na kopci. To bylo docela hodně efektní. Ale bohužel. No je tu první várka:


Žádné komentáře:

Okomentovat