Rok vydání: 1976
Český překlad: 1996
Interview s upírem rozhodně nepatří ke snadno popsatelným knihám, ačkoli se to kvůli velmi podařenému filmu nemusí příliš zdát. Film, v němž Tom Cruise a Brad Pitt ztvárnili hlavní dvojici upírů a probírali se svým příběhem, byl poměrně jednoduše pochopitelný a hodně mě nadchnul. Jenže kniha je o dost složitější, temnější a emotivnější.
I ona má svou linii děje. Ta se dá shrnout asi tak, že Louis, za života plantážník v Louisianě, vypráví jednomu americkému novináři svůj příběh. Začíná tím, jak po smrti svého bratra nemá příliš úctu k životu, chová se tak, až k sobě připoutá pozornost upíra Lestata a ten z něj stvoří svého druha. Nějakou dobu takto žijí na Louisově panství, ale Louis brzy začíná být s Lestatovou společností nespokojený, a tak se oba vydávají na cestu. Dostanou se až k malému děvčátku Claudii, již rovněž přemění a k původnímu duu se přidává líbezné upíří dítě - na rozdíl od svého "otce" Louise nacházející obrovskou zálibu v zabíjení. Jenže po několika letech už ani ona nemůže Lestata vystát, stává se ženou uvězněnou v dětském těle a rozhodne se Lestata zabít. Když plán zrealizuje a Lestatovo domněle mrtvé tělo hodí do bažin, všechno se najednou změní, ale nelze jednoznačně říct, že k lepšímu.
Naplánuje s Louisem cestu do Evropy kvůli hledání dalších upírů. V Paříži je zvláštní upír Armand pozve do divadla upírů. Zatímco Louis je ohromen, Claudii se Armand nelíbí a dokonce je přesvědčená, že chce její smrt, aby si mohl Louise přivlastnit. A když napětí mezi nimi vrcholí, vrací se Lestat, jenž přežil všechny pokusy o jeho likvidaci, a způsobí Claudiinu smrt. Louis je zdrcen, vyvraždí celé divadlo a s Lestatem už nechce mít nic společného. Ne tak ale s Armandem. Nedokáže mu odolat, a tak s ním stráví několik dalších let, než nejstarší upír na světě, když pozná, že současnost už nemůže pochopit a budoucnost mu nic nepřinese, konečně odejde
Je tu však ještě jedna linie, nejlépe se dá popsat asi jako filozofická. Hodně se věnuje Louisovým pocitům ohledně Claudie, jeho nezměrné lásky k ní, rozporuplným emocím vůči Lestatovi, hlubokému pobláznění Armandem a zároveň otevírá téma "upíří filozofie". Jednak se seznamujeme s reáliemi tohoto upířího světa jako je jejich způsob krmení, spánku, přežívání, a jednak i s jejich vlastními pravidly a vědomím. Vědomím a různými náhledy na to, co dělají. Především na pití krve a vraždění. A Louis je v tomto ohledu velmi tvárný materiál. Nejen, že jako upír je ještě rozervanější než jako muž, jenž přišel o bratra a vyčítá si, že vlastní vinou, ale vyvíjí se tak, jak upíři kolem něj většinou ne. Velmi dlouho vnitřně zůstává člověkem, a když nakonec poslední lidský pozůstatek jeho nitra zanikne, neotočí sice radikálně tak, aby se stal dalším Lestatem, ale ochladne, vyprchá z něj vše, co ho většinu knihy šíleně trýznilo, a změní se až k neuvěření.
Bohužel, tato část či tato linie je i složitější na čtení a pochopení, protože děj vyplňuje tak zhusta, že se jen velmi pomalu posouvá dál. A navíc se zdá, že tato upíří filozofie života a smrti je pro knihu mnohem důležitější než příběh Lestata, Louise a Claudie, a proto mé očekávání nejspíš plně neuspokojila. Srovnám-li to ale s jinými moderními upířinami jako jsou knižní Upíří deníky a to, co jsem slyšela o Stmívání, jedná se o dílo hodně kvalitní. A myslím, že svým způsobem může čtenáři něco dát. I když není upírem.
Moje hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat