29.2.12

Kodži Suzuki - Kruh

Originální název: Ringu (リング)
Rok vydání: 1991
Český překlad: 2004

Jsem si jistá, že hrubou osnovu této hororové knihy znáte, protože mnoho z vás jistě vidělo americký remake hororu Kruh. Ovšem tato knížka je úplně původní předloha a hlavně se odehrává v původním japonském prostředí. I když se k nám dostala poněkud oklikou - Suzuki si přál, aby byla přeložena z angličtiny, nikoli z japonského originálu. Děj je však i ve filmu nastíněn jen velmi stroze a já ho nejprve pro ty, co tak profláklý horor přesto neznají, rozvedu trochu víc.

V jeden večer zemře mladá Japonka na náhlé selhání srdce. V tu samou dobu zemře mladý japonský vysokoškolák při projížďce městem na totéž. A stejnou příčinu smrti uvedou u milenecké dvojice nalezené následující den ráno v odstaveném autě. Možná by si toho nikdo nevšiml. Možná by řetězec nepokračoval. Jenže dívka byla neteř ambiciózního novináře Asakawy a ten se při návratu domů z práce náhodou dozvěděl historku o mrtvém motorkáři. Začalo mu být podezřelé, jak dva mladí zdraví lidé tak náhle zemřeli, a začal se pídit. Nutno podotknout, že Asakawa si velmi horké chvilky před dvěma lety, kdy se v celém Japonsku rozrostl paranormální boom a jeho redakce byla denně zavalována dopisy s okultní tématikou, proto se snažil najít racionální a vědecké vysvětlení. Čím déle ale nad případem bloumal, tím méně racionálních vysvětlení se objevovalo. A když se dopátral jedné rekreační chatky, která vypadala jako jediný spojovací bod, pustil si v ní kazetu, na niž se dívaly oběti, a shlédl ji až do konce, šla racionalita stranou úplně.

Kazeta obsahovala nesourodé reálné a abstraktní výjevy a varování, že zemře každý, kdo ji shlédl, pokud... reklama. To, co mělo zachránit život divákům, bylo přemazáno a Asakawa propadl panice. Díky vjemům a příšerným pocitům během sledování nezapochyboval, že je to skutečné. Dokonce tak skutečné, že čtyři před ním zemřeli a jemu samotnému se začaly odpočítávat hodiny posledního týdne. Rozhodl se však nevzdat a přijít celé záhadě na kloub. Přizval k tomu i svého dlouholetého přítele Rjúdžiho. To byl vědec, filozof, profesor na univerzitě a nedal se ničím vyvést z míry, přesto i on musel potvrdit, že hrozba z kazety je skutečná. Začal tak hon za paranormálními schopnostmi, snaha dostát vědeckému vysvětlení a zachránit si holý život. Díky některým výjevům z filmu a díky svým kontaktům mezi novináři i parapsychology se nakonec dostali ke jménu Sadako Jamamura. Jenže tím všechno teprve začínalo. Asakawovi a Rjúdžimu čas docházel a oni se museli propídit celým životem Sadako i její matky, aby přišli na to, jak kletbu zlomit. Co hůř, kazetu nedopatřením shlédly i Asakawova žena a roční dcerka.

Celá kniha se mi, musím říct, opravdu líbila. Nejvíc mě nadchlo Japonsko. Žádný New York, žádný John a Jack, ale Tokio, ostrovy, jejichž japonská jména si ani při nejlepší vůli nevybavím, melodické jméno Sadako, Asakawa a mnoho dalších. Úplně něco pro mě nového. Navíc je to "originál originálu" a vysvětluje to, na co mi film nikdy odpovědi nedal. Pomalu a velmi srozumitelně vysvětluje, jak kazeta vznikla, proč se šíří dál, proč lidé umírají, za co se Sadako mstí. I když se mi zdá, že jedna položka z vysvětlení by klidně mohla být vynechána, a ač je to celé naprosto logické, není to zase až tak poetické.

Velké plus navíc je, že hlavní postavou není hysterická žena snažící se zachránit svého syna, nýbrž novinář snažící se chladně uvažovat a přijít na vysvětlení, ale přesto podléhající panice, jenž má po boku svůj pravý opak. Takže rozplétání záhady vlastně nestojí na náhodách a náhodných nápadech jednoho. Naopak jsou to jasné úvahy dvou postav, které se vzájemně doplňují, hledají a samy by na celou hádanku nikdy nepřišly. Navíc ve skutečnost prokletí doopravdy věří. A není to jen děj, co mě zaujalo. Často se objevují i různé filozofické otázky o lidském strachu, o tom, jak to bylo před velkým třeskem, teorie, že viry a buňky byly kdysi jednotné, stejně jako vůbec světlo a tma.

Musím rovněž pochválit elegantní vyřešení kazety. Překvapilo mě, jak logické a pochopitelné to vlastně je. Sadako zdědila po své matce mimořádně silné paranormální schopnosti a trpěla syndromem testikulární feminizace, díky čemuž byla chromozomově muž, ale tělem nádherná žena. Tedy téměř. A i po její smrti se obojí projevilo ve velké síle a započalo celý kruh událostí, který kniha postupně a velmi dobře vysvětlí a končí přesně v bodě, kdy čtenář vše, i přes poměrně složité genetické a medicínské pozadí problému perfektně pochopí. A myslím, že končí na správném místě. Ideálně vytváří půdu pro své pokračování, které na mě už čeká doma, a jehož "recenzi" vám taktéž brzy přinesu.


Mé hodnocení:


Žádné komentáře:

Okomentovat