Rok vydání: 1966
Český překlad: 2004
Mé první skutečné, milované, "středověké" typické temnější fantasy, které jsem kdy četla, má celkem pět dílů a jeden dovětek o několika povídkách, a v českém vydání funguje jako dva svazky obsahující tři a tři části. A já se v tomto článku budu věnovat prvnímu, který obsahuje díly Kniha tří zjevení, Černý kotel (existuje i jako animovaný film) a Hrad Llyr.
Děj je zasazený do země Prydainu (inspirovaného Walesem a jeho pověstmi), která je rozdělená do spousty malých oblastí - kantervů - jimž vládnou králové, a nade všemi stojí ještě král králů Math z Donina rodu, který kdysi přijel do Prydainu a zachránil ho před nadvládou temnoty pocházející z Annuvinu, Země smrti, jíž vládne temný pán Arawn od dob, kdy podvedl svou ženu, královnu Achren, ukradl jí moc a pokusil se podmanit si celý Prydain. Podařilo se mu jen pouze lstí ukrást většinu kouzelných předmětů, která obyvatelům usnadňovala život, ale pak byl poražen Doniny syny a musel se stáhnout zpět do své země, odkud se dál snaží spřádat plány.
To ale nikdy příliš neřešil mladý osiřelý pasáček vepřů Taran žijící v Caer Dallbenu (Dallbenově statku), kde spolu se svým učitelem Collem okopával záhonky a koval podkovy, a kde jim bezpečí zajišťoval čaroděj Dallben, o jehož plné moci vůbec neměl ani potuchy. Jeho hlavní činností bylo akorát starat se o věšteckou svini Hen Wen a až na občasné výbuchy lítosti nad svým původem si žil docela spokojeně. Pak se však začaly dít divné věci. Zvířata se začala plašit a utíkat, a když se Dallben chtěl pomocí znakových hůlek zeptat Hen, co se děje, unikla i ona. Taran ji proto pronásledoval, oba se zatoulali v nedalekém lese a celý jeho život se proměnil.
Setkal se totiž s princem Gwydionem z Donina rodu, nejslavnějším válečníkem celého Prydainu, a s Rohatým králem, šampionem Arawna. A také jeho dalšími válečníky, kteří Tarana a Gwydiona nahnali do rukou proradné Achren, z jejíhož vězení Taranovi jen pouhou náhodou pomohla upovídaná a veselá princezna Eilonwy. Akorát, že místo Gwydiona omylem osvobodila podivného barda Fflewddura Flama. A když se k nim přičte ještě Gurgi, zvláštní lesní tvor, napůl člověk a napůl rozčepířená opice, vznikne nové společenství, jež ovlivní osud celého Prydainu. Nejen, že se totiž utkají s nesmrtelnými syny kotle, poznají Ušlechtilý národ trpaslíků, z něhož k nim přibude věčně nerudný průvodce Doli, najdou záhadné Medwynovo údolí, které znají jen zvířata, a tak tak několikrát uniknou jisté smrti, ale dokonce se utkají se samotným Rohatým králem a tajemným začarovaným mečem Dyrnwynem.
V části Černý kotel pak podstoupí neskutečné riziko, když se rozhodnou zasadit Arawnovi důležitou porážku a připravit ho o jeho kouzelný kotel, který z mrtvých válečníků dělá nesmrtelné a neporazitelné syny kotle. K jeho získání a zničení musí vyrazit do samotného Annuvinu, projet bažiny Morvy, kde se setkají s těmi nejpodivnějšími bytostmi Orddu, Orwen a Orgoch, vyrovnat se se ztrátou, jakou dosud nezažili, a vlastní pýchou a ješitností.
A ve třetím příběhu Hrad Llyr pak znovu bojují o holé životy, když doprovází princeznu Eilonwy na monský královský dvůr. Je tam totiž unesena a Taran, Gurgi, Fflewddur a Gwydion musí dopadnout únosce dřív, než se mu povede dovést své zrádné plány do konce. A vypořádat se při tom nejen s neschopným princem Rhunem, obrovitou kočkou Llyan a jejím majitelem, "miniaturním jeskynním obrem" Glewem, ale především s temnými kouzly llyrského rodu, do něhož Eilonwy patří.
A když čtenář tohle všechno spolu s hlavními hrdiny překoná, má dojem, že všechno nebezpečí a zlo je zažehnáno a všichni už můžou žít šťastně až do smrti. Z Tarana se stává muž, pomohl Doniným synům bojujícím o dobro Prydainu, zachránil princeznu, kterou miluje, ač by to za nic na světě nepřiznal, přispěl k ranám zasazeným Arawnovi a zlomení Achreniny moci, a ze všeho nejvíc po dlouhé, zrádné pouti touží s Collem znovu opracovávat záhonky. Jenže to už přijde druhý svazek a nová, temnější dobrodružství.
Na deskách také anotace zmiňuje inspiraci v Tolkienovi a Lewisovi, a rozhodně ne náhodou. Znovu tu totiž máme mladého muže, vlastně ještě chlapce, který žije ve svém světě, jenž ho příliš neuznává či jenž je jen malým dvorkem. A pak se něco zlomí, on se vydá na nebezpečnou cestu, kde nepoznává jen svět, který mu byl do té doby utajen, ale i nové věrné společníky, přátele, nepřátele, žal i radost a hlavně poznává sám sebe. Stejně jako Frodo, i Taran, pasáček vepřů, na svá bedra vzal úkol zachránit svět dobrovolně, ačkoli se může zdát, že mu to bylo určeno. A stejně jako i u takového Harryho Pottera, jenž se k němu dá hodně připodobnit též, i tady se dostáváme od dětských botiček, kdy se ustrašený pasáček uprostřed lesa bojí, že ho chce otrávit princ, po opravdové, životu nebezpečné drama, povážlivě se naklánějící na stranu zla.
To se může zdát možná trochu klišé. Typická fantastická zápletka doplněná spoustou kouzel a typickými postavičkami. Princezna k zamilování, potřeštěnec s nějakým výrazným znakem, zde Fflewddurova pravdomluvná harfa, moudrý učitel, zde Dallben, a neohrožený ochránce v postavě Gwydiona. A Gurgi jako nelidský tvor. A ono možná trochu je. Ale jde o fantasy určené především mladým čtenářům, takže úmyslně není nijak složitá, věci se řeší rychle, obrovskou roli zde hraje náhoda nebo osud, samotný první svazek má necelých 400 stran a je protkán i humorem, který perfektně do všech situací sedí.
Zároveň ale obsahuje i velmi temné a závažné momenty. Když si je čtenář představí, nejen přečte, ale skutečně si představí, jak Arawnovi přívrženci na mýtině upalují své oběti zaživa, jak z kotle vylézají v podstatě zombie, když se pokusí vcítit do obrovského zoufalství ve chvíli, kdy jsou společníci uvězněni obrem v jeskyni proto, že je plánuje hodit do svých lektvarů, rozhodně nejde o milé dílo na dobrou noc. A samozřejmě, hrozba rozpoutání tyranie, kdyby Donin rod padl, a rozprostření annuvinské temnoty, je děsivá sama o sobě a až příliš reálná.
Jediná věc, jaká mi na celé knize vadí, je tak asi jen vyjadřování v přímé řeči. Je naprosto v souladu s klasickým fantasy, ale tím pádem i značně heroické a košaté a opravdu si neumím představit, že někdo skutečně vyřkne takové věty. A trochu otravné začne po chvíli být i zdvojování - nejprve to používá jen Gurgi. Používá věty jako "Lezl s tajným pátráním a šátráním.", "Kde jsou pochoutky a pokroutky?", ale později to začnou říkat všichni a neexistuje věta, kde by něco nevyjádřili dvěma slovy - když bojují, zásadně sekají a švihají, když se hádají, tak jde zásadně o dohadování a pokřikování, a podobně. A v přímé řeči to prostě nesedí. Na druhou stranu ale má upovídaná Eilonwy vždy po ruce nějaké báječné přirovnání dané situace ("To je horší, než když ti strčí hlavu do pytle!", "To je jako by ti někdo dal do ruky ropuchu!", "Jako někoho pozvat na oběd a pak ho donutit mýt nádobí!") a Fflewddur se svým stěžováním si se také občas dobře trefí ("My Fflamové jsme vždy optimističtí! Ale tohle už je trochu moc...").
Pořád jde ale, i když ve více než polovině příběhu, především o seznamování se všemi, co teprve v budoucnu sehrají tu nejdůležitější bitvu, a tyto epizodické šarvátky, jimž čelí, proti ní nebudou znamenat vůbec nic.
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat