4.1.11

Co že by vlastně mělo žít?

Už ten samotný název "posmrtný život" si protiřečí. Život je přece celá doba před smrtí. Smrt je protiklad života. To slovo život se mi tam nelíbí. Vždyť po smrti nelze ŽÍT, když váš život už SKONČIL. Vůbec se mi to celé nezdá. To tvrdím jako fanynka hororů, Harryho Pottera, duchů, fantasy a kdo ví čeho ještě. A pokusím se vám vysvětlit proč.

I když existuje spousta lidí, kteří se různými podvody snaží dokázat, že něco takového skutečně je, i když je na to spousta duchařských pořadů i knížek, i když je spousta lidí, kteří jsou si z čisté zkušenosti a přesvědčenosti jistí, že to existuje, já tomu nevěřím a nemyslím si to. Nevěřím na posmrtný život a nadpřirozené jevy, a to ani tehdy, když já sama dokázala několikrát něco snem nebo zvláštním pocitem předpovědět, ani tehdy, když jsem patrně viděla ducha nebo podobné příhody. Prostě nevěřím, že je to něco nadpřirozeného.

Podle mě je to přirozené, jen neprobádané. A souhlasím s názorem, že různé věci, které člověk viděl nebo cítil, dokázal vyprodukovat jeho mozek, protože mozek člověka je z naprosté většiny jedna velká neznámá. Ale co když se už pomalu vyvíjí tak, že tisíce let staré nepotřebné věci vytěsňuje a alespoň někdo začíná využívat dosud netušené schopnosti? Akorát je všichni neznají a nedokáží vysvětlit, proto je označují za nadpřirozené. Tohle si myslím. Ale nejsou pro to důkazy a proto nelze říct, co existuje a co ne.

Tak je to i s posmrtným životem. Nemám jasný hmatatelný a zřejmý důkaz, že po smrti se něco děje. A když už, absolutně nemusím věřit, že je z člověka duch, který by poeticky chodil navštěvovat své blízké, nebo hororově strašil. Nemusím jako nevěřící ani prosazovat myšlenku nebe a pekla. Ostatně, záleží jen na lidské fantazii, kam až dokáže sáhnout a co si dokáže představit po skončení života.

Samozřejmě si asi každý dokáže dobře představit, jak se nakládá s lidským tělem (potažmo i zvířecím) a co se z něj stane, pokud neproběhne kremace. Dalo by se říct, že tím všechno skončí. Že nás vlastně netvoří nic, než co hmatatelného uvnitř máme, a všechny myšlenky jsou jen nervové impulsy. Že existence nějaké nehmotné osobnosti je závislá na mozku a procesech, které v těle probíhají, protože jen ony ji tvoří. A když tohle všechno utichne, je prostě konec a ta osobnost nemůže existovat. Tomuhle věřím asi ze všeho nejvíc.

Pak je tu otázka reinkarnace, ale tomu bych se moc nevěnovala, protože se sice po smrti převtělíte (ne, opravdu hinduismus neovládám, takže nadávky stranou), ale to je stejně jedno, protože jste byli člověk a teď jste třeba králík s králičím životem a králičími potřebami, no ne?

Kdyby se ale mělo po smrti nějak oddělit "vědomí", nebo chcete-li "duše", absolutně mě nekrmte tím, že jde do pekla nebo do nebe. Nebo různými mytologickými pověstmi o nějakém místě, kam se duše po smrti uchylují a dokonce žijí dál. Pokud se to zvláštní něco po smrti oddělí od těla a dál existuje, podle mě je to něco nehmotného, beztvarého a bezbarvého, takže to ani nemůže být konkrétní duch. Ale ani žádná stříbřitá mlha nebo něco podobného, je to něco, co si naše fantazie nedokáže představit, protože to nezná.

Jistě, naše fantazie dokáže vytvořit jakoukoli neznámou obludu a hodit ji klidně i na papír, ale všimněte si, že k tomu používá známé prvky. Tvary, barvy, předměty, to, co už viděla. Jen to spojí novým způsobem. Ale to nehmotné něco, co zbylo po mrtvém člověku, je specifické a neznámé, proto si to nemůže představit. Ale co by to vlastně mělo být? Myšlenky toho člověka? Názory? Jeho vnitřní svět? Jak může existovat něco z toho bez mozku, který to zpracovává, nebo bez těla, které to nosí? Co by se mělo odrážet v oné duši? To, jaký člověk byl? Ale jak by to bez toho člověka mohlo existovat? Ne, prostě tomu nemůžu slepě věřit, když si to neumím zdůvodnit ani představit.

Po smrti tu člověk zkrátka zanechá část sebe, pokud za života něco udělal. Každý tu zanechá něco ze sebe ve svých potomcích, ve svých dílech, možná ve svých průšvizích a dluzích, i když někdo někoho zabije, zanechá po sobě otisk v novinových článcích a v paměti těch, co žijí dál. Ale snad tu nenechává nesmyslné něco, co... a pokud ano, jednou bych se vysvětlení ráda dočkala.


Článek na téma Posmrtný život



Žádné komentáře:

Okomentovat