Originální název: Scream 2
Země: USA
Rok: 1997
Dva roky po prvním dílu dílu se vracíme do známého prostředí Woodsboro, kde se promítá film natočený podle skutečné události - o vrahovi v masce masakrující zdejší studenty a snažící se ukončit život Sindey Prescott, jenž vznikl na základě knihy Gale, novinářky, která jako jedna ze čtyř přestála vražedné šílenství dvou mladíků a rozhodla se své zážitky zpeněžit. A i další přeživší se objeví hned poté - Sidney teď studuje vysokou spolu s Randym a snaží se na vše zapomenout. Jenže humbuk kolem knihy a filmu vyburcuje nového vraha, jenž začne vlastní vraždění vskutku originálně. Na promítání, kam v teď už legendární masce přišli skoro všichni.
Do děje se tak vrací i Gale se svou kamerou a všetečným nosem a Dewey, který přijde s teorií, že nový vrah se chce nacpat do života Sidney a možná ho konečně ukončit jako pokračování filmu. V tom ho podporuje i Rendy, zapálený milovník a znalec filmů, a společně se ho snaží dopadnout, i když ostatní mají o jejich úvahách značné pochyby.
Brzy se však ukáže, že mají asi pravdu. Zemře první dívka ze Sidneyiny vysoké a všichni jsou tak znovu v ohrožení. Vrah se totiž inspiruje příběhem, ale zároveň dodržuje pravidla "druhých pokračování", v nichž musí být i nějaký originální prvek a motiv související s minulostí. Opět se proto vynoří spousta podezřelých a opět to nejsou ti praví. Tentokrát sice jeho motiv všichni díky filmovým rozborům alespoň tuší, ale pomůže to?
Trochu mě mrzí, že skoro každý horor, který mě zaujme, nutně musí mít pokračování. Většinou to není ono, často popře nebo koliduje s některými událostmi prvního dílu, jiné naopak natahuje a působí celkem zbytečně. Na druhou stranu, v tomto pokračování alespoň není žádná příšera, která ve skutečnosti nebyla zabita a znovu vylézá na povrch, ale fungl nový vrah, jehož identita se musí odhalovat zase od začátku, se svým vlastním motivem a novými prvky vnesenými do starých pořádků. A jak jinak ho popíchnout, než znovuotevřením všech událostí populárním filmem?
Je to tak vlastně pořád totéž, změnilo se pouze prostředí. Zůstaly hlavní postavy, zůstal způsob vraždění, zůstalo všechno včetně šílenosti maskovaného vraha, výsměchu Sidneyina okolí po prvních zločinech a nedůvěry, že jde o vážnou situaci, a děj se postupně dostal ze závoje pochybností a nejasností k masakru zakončenému odhalením nových vrahů a finálnímu souboji starých známých, kde, jak už bývá v komediálních hororech zvykem, nebylo zase tak snadné záporáka zabít.
Jen mě překvapily nebo spíš znechutily dva detaily - oba související s chováním mládeže. Dokážu docela pochopit, že se vysmívali vraždám a nebrali nic vážně, byli mladí, ale komentování děje v kině černoškou, jež se stala první obětí, a celkové šílení diváků na premiéře bylo pro mě něco nepochopitelného. Vlastně se vrahovi nedivím, být tam, nejspíš jich zabiju mnohem víc. Ale pro Deweyho jsem ochotná odpustit všechno. Sladký, nesmrtelný, ale věčně zmrzačený policajtík je přesně to, co mě u obrazovky, spolu s Lievem, udrží.
Foto: ČSFD
Ann Taylor
Mé hodnocení:
Žádné komentáře:
Okomentovat